Světlo vždy bylo a bude symbolem lidského pokroku. Přechod z temnoty na světlo. Mít moc vyrobit a ovládat světlo je znak civilizace. Díky tomu nejsme omezeni ročními obdobími, světlo nám dává čas pracovat, studovat i tvořit. Svíčky byli jednou z prvních forem umělého světla. Jednoduché na výrobu, přenosné a přizpůsobitelné. Přes dva tisíce let nám osvětlují cestu.
Přestože společnost Price’s Patent Candle Company začala vyrábět svíčky až v roce 1830, stali se průkopníky ve svém oboru. V devatenáctém století firma Price’s objevila nové, levnější suroviny, které nahradili lůj a včelí vosk. Byli první, kdo prozkoumal průmyslové chemie tuků k výrobě lepších produktů. Přinesli světlo do dělnických tříd ve viktoriánské Británii. V 50. letech 19. století byl Price’s národním pojmem a na konci století byla společnost největším výrobce svíček na světe s pověstí, která přesahovala výrobu mýdla, oleje či glycerin.
Společnost Price’s byla jedna z prvních, která zavedla moderní výrobní metody, avšak ne na úkor svých zaměstnanců. Firemní školy, tovární vesnice, placené prázdniny, penzijní programy a podíly na zisku - to je jen pár příkladů z průkopnických výhod, které tenkrát Price’s zavedla pro své zaměstnance.
Příběh společnosti je plný riskování, objevů, vynálezů, inovace, expanze a konsolidace. Příběh, který pokračuje dodnes.
MYŠLENKA
Na začátku byl skot středního věku, který žil v roce 1830 v Londýně. Právě když přemýšlel nad svou podnikatelskou budoucností oslovil ho jeho budoucí obchodní partner - pojďme založit nový podnik, výrobu svíček.
William dříve obchodoval s lojem v Rusku, tak nejspíš vznikla inspirace. Lůj, přečištěná forma hovězího nebo skopového tuku byl v té době jedinou levnou dostupnou alternativou včelího vosku pro výrobu svíček. Výroba svíček od středověku moc nepokročila. Bohatí a církev pálili svíčky ze včelího vosku, všichni ostatní používali lojová světla, která kouřila, páchla a žhnula. Chudí si buď připravovali vlastní lojové nálevy z nahromaděného zvířecího tuku pomocí knotů nebo žili ve tmě.
Aby toho nebylo málo, v minulém století platila velmi vysoká daň na svíčky. Přitom jedinou technickou inovací výroby byl vynález forem na svíčky v 15. století. Výrobci tak mohli nalévat roztavený lůj do tvarovaných cínových forem, to se ale netýkalo včelího vosku. Tyto formy bohužel nešly využít na svíčky z vosku, protože by se ke kovu vosk přilepil, proto byly svíčky stále vyráběny tradičními procesy namáčení a lití. Novým materiálem pro svíčky v 18. století byl krystalický tuk extrahovaný z hlavové dutiny vorvaně, ten poskytoval jasné světlo. Tato forma osvětlení byla ale ještě dražší než včelí vosk.
William znal Williama Murdocha, který v roce 1792 osvětlil svůj dům zcela novým produktem – uhelným plynem. Také slyšel o Humphrey Daveym, který v roce 1808 předvedl novou elektrickou obloukovou lampu. Žil v Londýně a nemohl si nevšimnout, že posledních osmnáct let byly ulice Westminsteru osvětleny plynem. V tomto světle vypadala budoucnost průmyslu svíček velmi chabě.
NÁPAD
V Anglii přesto stále existoval potencionální trh svíček pro střední a nižší třídy. V roce 1830 William Wilson s partnerem objevil novou surovinu a proces zpracování. Tak vznikla firma Edward Price and Co na výrobu svíček z kokosových ořechů! V roce 1829 si nechal Wilson patentovat hydraulické oddělování kokosových tuků. Firma postavila továrnu na svíčky ve Vauxhall na Temži v jihozápadním Londýně s drtícím mlýnem těsně u řeky Battersea. Investovali do 1000 akrů kokosových plantáží na Srí Lance. Počáteční výsledky nebyly tak působivé, ale začínající společnost měla několik výhod – v roce 1831 byla zrušena daň ze svíček a do roku 1835 se vyvinuly lepší chemické postupy pro získávání pevných tuků.
Když William Wilson a jeho partner Benjamin Lancaster poprvé založili Edward Price and Co, záměrně se vyhýbali používání svých vlastních jmen. V Anglii v roce 1830 mezi středními vrstvami panovala neochota být spojován s obchodem. Právě proto byl stvořen fiktivní Edward Price jenž měl stál v čele nového obchodu. Existuje domněnka, že jedna z tet Benjamina Lancastera se jmenovala Price. Netrvalo ani dvacet let, než se pan Price stal známým a zůstává jím dodnes.
Ve 20. letech 19. století francouzský chemik Chevreuil publikoval své výzkumy mastných kyselin. Techniku známou jako „zmýdelnění“ již používali výrobci mýdla, ale nikdo ji nepoužil na výrobu svíček. Syn Williama Wilsona, George, s tímto procesem experimentoval až se dostal ke vzniku tvrdého, čistého bílého tuku známého jako stearin.
V roce 1840 byl proces výroby svíčky tak zdokonalen, že byl připraven na svatbu královny Viktorie.
Další z inovací George Wilsona bylo využít druhý přehlíženy tropický produkt - palmový olej. Extrahovaný olej z palmového ořechu byl sklizen a zpracován v západní Africe. George vymyslel proces čištění palmového oleje kyselinou sírovou a díky tomu byl k dispozici nový levný zdroj tuku.
ÚSPĚCH
Price's byla úspěšná společnost jenž vyráběla levné svíčky, které hořely téměř stejně dobře jako drahé svíčky ze včelího vosku. V roce 1853 se Price’s zaměřil na logistiku svých výrobních procesů. Liverpool byl vstupním přístavem pro veškeré zboží ze západní Afriky; jejich dovezený palmový olej tam musel být vyložen a znovu naložen pro přepravu lodí do Londýna, poté převoz po Temži z londýnských doků do Vauxhallu a Battersea na skutečnou výrobu svíček. Proces byl drahý a časově náročný; logickým řešením bylo mít továrnu v Liverpoolu. Price’s našel místo na protějším břehu řeky Mersey nad Birkenhead. Jakmile byla zahájena výroba v nové továrně Bromborough Pool, Price’s dokázala více než zdvojnásobit dovoz palmového oleje na 50 000 tun ročně. V roce 1840 společnost zaměstnávala 84 zaměstnanců; do roku 1855, se dvěma továrnami v Londýně a jednou v Liverpoolu, toto číslo vzrostlo na 2 300, z nichž 1 200 byli chlapci.
Pro každého majitele viktoriánské továrny byla dětská práce logická a atraktivní: byla levná, flexibilní a v některých případech prováděla složité úkoly, kterých dospělí nebyli schopni. Pokud však existoval jediný problém, který britskou veřejnost rozzuřil stejně jako otroctví, byla to dětská práce v továrnách. Reformátoři jako Robert Owen brojili proti továrnám, kde děti pracovaly za málo peněz a často v nebezpečných podmínkách, až dvanáct hodin denně nebo v noci. Neobvykle pro zaměstnavatele, Price’s sdílel tyto obavy. Wilsonovi byli hluboce věřící rodina.
Objevily se dokonce případy, kdy ministři kázali, aby si vybraly Priceovo produkty kvůli tomu, jak se společnost chovala ke svým zaměstnancům. Price’s nakonec postavil vesnici se 147 domy a kostelem, obchodem a knihovnou pro své pracovní síly. Mezi další příklady prozíravého přístupu společnosti ke svým zaměstnancům patřilo zavedení systému podílu na zisku pro všechny zaměstnance v roce 1869 a příspěvkové zaměstnanecké penze v roce 1893. Postoj společnosti Price’s k černému otroctví a dětské práci přispěl k zářivé pověsti jejích svíček.
PROGRES
V roce 1840 Price’s udělal chybu, že si nepatentoval své kompozitní svíčky. Poté chránili všechny své vynálezy. Samotný název nové společnosti z roku 1847, Price’s Patent Candle Company, potvrdil jejich záměr pracovat s patentovanými vynálezy. Do roku 1858 Price’s vlastnil 114 patentů na různé vynálezy ohledně výroby svíček a také mnoho dalších patentů.
Druhý syn Williama Wilsona, George, se stal firemním chemikem a se svým asistentem Georgem Gwynnem byl zodpovědný za mnoho z těchto nových chemických procesů. Společnost si vydobyla reputaci díky inovacím. V roce 1849 nainstalovali železnický systém, který pohyboval formami svíček po továrně. A v roce 1864 posunuly výrobu svíček na 14 tun denně díky automatizování vyndávání svíček z forem pomocí stlačeného vzduchu.
Inovativní procesy výroby stearinu daly společnosti Price’s zřetelnou obchodní výhodu proti konkurentům, kteří stále vyráběli obyčejné lojové svíčky. Vyskytl se však problém: procesy saponifikace a destilace, které Price’s používal, vyžadovaly dva a půlnásobné množství suroviny. Pokud by nenašli způsob, jak využít odpadní produkty, výroba stearinové svíčky by zůstala dvakrát dražší než výroba obyčejné lojové.
Jedním z produktů oddělených zmýdelněním byla „sladká voda“, následně nazývaná glycerin. Jednalo se o nehořlavou kapalinu a její oddělení bylo důvodem, že stearinové svíčky hořely lépe než lůj. George vyráběl chemicky čistý glycerin destilací. V roce 1870 se používal jako prostředek k léčbě popálenin a kožních onemocnění nebo jako konzervační prostředek v potravinách, přísada do barev, fotografická emulze, suspenze pro vakcíny a jako základ pro mýdla – která Price's začal vyrábět v Battersea v roce 1856. George Wilson byl zvolen členem Královské společnosti za průkopnický vývoj glycerinu.
Další produkt, tekutý tuk zvaný olein, byl od stearinu oddělen lisováním. Wilson objevil, že jej lze použít jako lehký mazací olej a úspěšně jej prodával anglickým výrobcům vlny a bavlny jako „látkový olej“ pro mechanické tkalcovské stavy, kde rychle nahradil olivový olej. Je ironií, že glycerin a olein, které Price’s vyhazoval do Temže v 50. letech 19. století, nakonec vykázaly vyšší výdělky než stearin za svíčky. Experimentováním s těžkým odpadním olejem a smícháním těchto minerálních olejů se živočišnými a rostlinnými oleiny vyvinul Price’s řadu specifických maziv pro pušky, šicí stroje, jízdní kola, parní stroje a plynové motory. V roce 1928 Price’s obdržel královský zásluhu od prince z Walesu za své motorové oleje.
TRANSFORMACE
Mezi lety 1870 a 1900 se průmysl svíček transformoval. Když William Wilson založil svou společnost, svíčky byly stále základním produktem: jednou z životních nezbytností, kterou každý potřeboval mít. V roce 1870 bylo pouze 12 % svíček vyrobeno z parafínového vosku, tento podíl se na přelomu století zvýšil na 90 %. Výrobci svíček byli nyní závislí na jediné surovině a byli vydáni na nemilost kartelům skotských a amerických ropných společností, které určovaly ceny. Price’s musel na tyto tlaky reagovat. Nové zdroje osvětlení – plyn, petrolej a elektřina – posílaly cenu svíček stále níž. Price’s investoval v 80. letech 19. století značné mění do nových strojů, navrhoval a stavěl „nejmodernější“ formovací stroje a nepřetržité výrobní procesy. Přestože na mezinárodním trhu byla ostrá konkurence ruských, francouzských a holandských výrobců svíček. Price’s získal významného nového exportního manažera, když v roce 1892 převzala firmu na export svíček Beach & Co. V byznysu se stále těsnějšími maržemi šly malé společnosti ke dnu a mezi lety 1892 a 1912 Price’s převzal dalších osm londýnských výrobců svíček.
Svíčky byly bílé, bílé nebo bílé a různé velikosti pouze určovaly dobu hoření. V roce 1870 společnost vyrobila pouze osmnáct různých tvarů nebo velikostí. Změna přišla roku 1900 kdy Price’s vyráběl 130 různě pojmenovaných a specifikovaných velikostí svíček, z nichž každá mohla být teoreticky vyrobena v 60 různých permutacích materiálu, barvy a tvrdosti. Svíčky byly vytvořeny pro každou myslitelnou potřebu: do kočáru, na klavír, do jídelny, do ložnice, do ložnice pro služebnictvo (které trvaly jen 30 minut), fotografické svíčky do temné komory a svíčky pro horníky, námořnictvo, inženýry a emigrantské lodě.
V 90. letech 19. století společnost Price’s uvedla na trh svou řadu Parastrine Shade, neprůhlednou bílou svíčku, která mohla hořet pod stínidlem, aniž by kouřila. Současně byla uvedena na trh řada ručně malovaných svíček „Art“; Mezi oblíbené vzory patřily modrobílé „Willow Pattern“ a „Mikado“ zdobené japonskými motivy. Byly to první svíčky, které byly ceněny stejně jako dekorativní předměty samy o sobě nejen pro své světlo. Ve 20. a 30. letech navrhl Price svíčky a sladěné se svícny „Art-Deco“ jako luxusní řadu. Výraznou kolekcí byla také řada narozeninových svíček Walt Disney.
Velkoobchodní řetězce požadovali své vlastní značky na svíčkách, jež prodávali a které Price’s ochotně dodával. Firma měla svůj designový tým a tiskařský stroj, který vyráběl desítky tisíc jednotlivých štítků pro zákazníky od obchodního domu Harrods, až po malé obchody na rohu předměstí. Price’s vyvážel do zámoří od 60. let 19. století. Například pro tropické země vyráběli extra tvrdé svíčky ze stearinu, jenž byly speciálně navrženy i baleny tak, aby vydrželi. Parafínové svíčky měly v teplém počasí nešťastnou tendenci se ohýbat a deformovat.
EXPANZE
Na začátku 20. století výrobci svíček začali své továrny přesouvat do zemích, které skutečně produkovaly hlavní surovinu. Téměř veškerá výroba svíček byla založena na parafínu a novými rivaly na trhu byly ropné společnosti, které se rozhodly vyrábět svíčky jako vedlejší produkt. Třeba společnost Burmah Oil Co založila svou výrobu svíček v Rangúnu, zatímco společnost Asiatic Petroleum Company známá pod ochrannou známku Shell, měla továrnu na svíčky na Sumatře poblíž svých ropných vrtů. V roce 1910 Price’s získal své první zámořské továrny v Johannesburgu. V roce 1915 společnost vlastnila šest továren v Jižní Africe, Šanghaji a Chile. Price’s pokračoval ve výstavbě továren v Rhodesii, Maroku, Pákistánu, Novém Zélandu a na Srí Lance.
Jedním z trvalých odběratelů svíček, jehož požadavky se nezměnily, byla církev. V letech 1910 až 1912 Price’s koupil dva velké londýnské výrobce svíček, Francise Tuckera a Charlese Farrise, kteří byli dodavateli katolické a anglikánské církve. Dalším specializovaným trhem, byl trh pro průzkumníky a expedice, kteří vyžadovali stearinové lojové svíčky, které by bylo možné v extrému jíst. Společnost Price’s zejména proslavila poslední expedice kapitána Scotta na jižní pól v letech 1910-11 2 300 lb, kde využívaly model svíček Belmont Stearine. Deníky posádky kapitána Scotta potvrzují, že byly svíčky snězené což je zachránilo před podvýživou. Přesto na kapitána udělalo větší dojem, že svíčky dokázaly hořet v -30°C.
Společnost Price’s má od začátku velmi úzké vazby na královskou rodinu. Značka je dodnes vyznamenána jako Warrant Holder - to znamená, že dodává svíčky pro všechny královské státní příležitosti – korunovace, svatby i pohřby. První státní příležitost, pro kterou Price’s dodával svíčky byl pohřeb vévody z Wellingtonu, vítěze bitvy u Waterloo, který zemřel v roce 1852. Dále svíčky zářily na svatbě i korunovaci princezny Alžběty, samozřejmě také na svatbě jejího syna Charlese s lady Dianou. Jednou z poslední událostí, na které společnost dodávala svíčky byl pohřeb princezny Diany v roce 1997.
ITÁLIE
Mezi lety 1991 a 1998 obrat vzrostl pětinásobně a společnost byla opět největším výrobcem svíček vlastněným Brity s více než 300 zaměstnanci. Přesto v průběhu století museli největší areál továrny Battersea uzavřít. Price’s se vzdal výroby mýdla a mazacích olejů a vrátil ke svému hlavnímu podnikání v oblasti svíček. Až do 70. let 20. století měla společnost Price’s mezinárodní reputaci v oblasti navrhování a výroby strojů na výrobu svíček, to vše bohužel skončilo v roce 1980. Po postupném snižování nákladů a výroby nakonec společnost podlehla v roce 2001. Značce Price’s se dostalo záchrany v létě 2003 kdy se jí ujala společnost SER Wax Industry.
Italská společnost SER je předním evropským výrobce surového voskového materiálu, proto pro ně Price’s byla rozumnou akvizicí, příležitostí a výzvou pro zachování dědictví Price’s a vrátit značce její dřívější status. V čele SER stojí dva bratři, chemici, Giuseppe a Piergiorgio Ambroggio, jenž neztráceli čas a sloučili výrobu ve svém závodě nedaleko Turína. Po značných investicích do modernizace strojů a zlepšení zásobovacích tras se společnost vrátila na trh silnější než kdy dřív. Hlavní sídlo a distribuční centrum Price’s UK se přestěhovalo do Bedfordu v hrabství Bedfordshire, kde je dodnes a jde přes něj veškeré mezinárodní obchodování.
Na spotřebitelském trhu je nyní 80 % prodeje svíček čistě dekorativních. Proto se společnost zaměřila na nové řady parfémovaných svíček a svíček s esenciálními oleji. Designový tým Price’s spolupracuje s vlivnou londýnskou módní scénou. Svíčky nyní nejsou jen zdrojem přirozeného světla, ale jsou samy o sobě estetickými a voňavými. Se stabilní platformou, produkty dokonalé kvality a specializovanou pracovní skupinou bude ...
Price’s i nadále držet světu svíčku. 🕯️
